Nautilus: stane se mým vyvoleným?

---

Co jsem na Linuxu, používám pro správu souborů Krusader. I přes některé pokusy např. o vifm, do kterého jsem dokonce odeslal patch, jsem se stejně vrátil k němu. Je to asi nejpokročilejší správce souborů v Linuxu a v klidu se postaví i vedle Total Commanderu z Windows. Bohužel je pro KDE. Pokud jen tak z přesvědčení odmítnete kdelibs, máte problém. Prozkoumával jsem nabídku souborových managerů a zděsil jsem se, dvoupaneloví správci souborů už nejsou v módě.

Dva panely byly pro mě pomalu definice slušného počítače. Využívám je již od dob M602. Navykl jsem si tak moc, že nesleduji moderní trendy, ve kterých se ukazuje, že dva panely pravděpodobně budoucnost nejsou. Jejich vývoj na Linuxu není tak aktivní jak by si někteří přáli a někdo by mohl namítnout, že ani nebude.

Správci souborů nebo-li souboroví manažeři se dělí na tři skupiny. První skupina je v řádce, má většinou dva panely, protože tam jsou opravdu potřeba. Do této skupiny patří mc a vifm. Druhá skupina je složena z takových velikánů jako je Total Commander, Krusader, Salamander, Gnome-commander. Třetí, ale ani náhodou poslední, skupina zahrnuje Dolphon a i můj oblíbený Nautilus.

Postupně jak se sžívám s Gnome, tak přicházím na chuť i Nautilovi. Jeho integrace do systému a jemné detaily, které mi dovolí dělat se soubory všechno možné a ještě se v nich vyznat, ho dělají jedinečným pomocníkem. Nejdříve jsem na Gnome používal Gnome-commander, ale bohužel není se systémem tak integrovaný jak bych si přál, nesdílí záložky, nedokáže odpojovat připojované zařízení, padá při přístupu na SFTP atd. Nautilus za to funguje spolehlivě a pokud ovládáte systém myší, tak položku Místa v liště si doslova zamilujete.

Abychom se dostali z dogmatu dvou panelů, musíme si uvědomit co se soubory děláme. Já je ve většině případů pouze spouštím ať už je samotné nebo pomocí nějakých dalších programů. Většinou se dokonce jedná o nějaké video. Textové soubory, skripty a vůbec zdrojáky si přebírám na příkazové řádce. Když si odpovíme na otázku co se soubory děláme, tak zjistíme, že kopírování z místa na místo to není. Dnes vidím spíše výhodu v ikonovém náhledu videa či fotky než mít možnost otevřít si dvě místa najednou.

Nautilus má pár vlastností, které stojí za zmínku:

• Jednoduchá práce se soubory na vzdálených strojích
• Práce s obrázky (změna velikosti a rotace)
• Taby
• Stromový a ikonový pohled na obsah adresáře
• Vypalování
• Šifrování
• Práce s USB flash disky
• Záložky
• Pluginy

I když bych si něco představoval jinak, pravděpodobně to spraví jen pár patchů. Nejvíce si cením integrace do systému. Přes Nautilus se dá udělat hromada věcí a hned po Firefoxu se z něj stává nejdůležitější klikací aplikace. Má podporu pluginů, takže zmíněné úpravy obrázků, vypalování souborů nebo šifrování není sebemenší problém. Další užitečné pluginy se dají stáhnout.

Konkurencí pro Nautilus je KDEčkovský Dolphin, který si umí hrát i na dvoupanelového správce. Pořád ale patří do skupiny k Nautilovi. Pokud používáte Gnome a jste na tom stejně jako já, tak se nebojte podívat se na Nautilus blíže. Bohužel Gnome-commander nebyl aktualizován skoro rok, ale evidentně to není ten správný trend, kterým se Linux vydává.

---

---

---