Jak jsem přešel na Ubuntu
Teď mi asi někdo řekne že jsem se zcvoknul, ale přešel jsem na Ubuntu. Svoje Gentoo mám z obou strojů uloženo a zazálohováno. Přeci jen je to rok a půl života. Prakticky co jsem na vejšce jsem byl na Gentoo a třeba moje Eeečko nic jiného nepoznalo. Bylo tu ovšem několik věcí, které mě vedly k přechodu.
Gentoo je distribuce, která si mě získala. Neklade do cesty žádné překážky, ale na druhou stranu nechává hromadu věcí na uživateli. Pokud to výkonově lze, tak na routery již nic jiného nedám. Má totiž velmi pěkně udělané nastavení sítě, které lze pohodlně doplnit o další skripty. Start samotného systému je velmi transparentní, a Gentoo ve stage 3 prakticky nic neobsahuje a staví na se pevném a jednoduchém základu. Na Gentoo jsem přecházel, protože jsem se hrabal v systému a občas bylo potřeba něco málo upravit. Dnes už to tolik nepotřebuju. Některé věci jsou v upstreamu, některé dodají distributoři a některé se doinstalují z neoficiálních repositářů. Gentoo na desktopu je nesmírně náročná věc na čas. S příchodem KDE 4 a odmaskování půlky systému (měl jsem odmaskováno dobrých 300-400 balíků) začalo být aktualizování těžší a těžší. Musel jsem řešit konflikty, odmaskování a neposlední řadě také změny v aplikacích. Bylo běžné, že po aktualizaci mi zmizeli z KDE všechny asociace programů k souborům nebo se KDE začalo chovat, jako kdyby si nepamatovalo nastavení po restartu. Třešničkou na dortu bylo vypínání desktopu, které nefungovalo několik týdnů.
Rozhodl jsem se proto jít do něčeho stabilního. Stabilního ve smyslu, že se to nemění pod rukama. Gentoo je velmi stabilní distribuce. Nezamaskované balíky se jen tak nemění a vždy jsou pečlivě otestovány. S Ubuntu mám ale jistotu, že se bude půl roku chovat stejně. V Gentoo jsem se mohl klepat na další aktualizace. V Ubuntu jsou místa, které za mě vyřeší vývojáři. Do příkazové řádky jsem prakticky nemusel páchnout a hodně věcí šlo naklikat, aspoň v případě Eeečka. Líbí se mi ucelené prostředí, kde věci, které jsem dřív musel řešit sám, za mě vyřeší tým lidí. Ubuntu sice nemá na Gentooácké USE flagy, ale dneska už mě to tak nebere, spíš potřebuju, aby byl systém spolehlivý.
Instalace byla docela lehká. Nejdříve jsem dal na desktop omylem i386 verzi, ale nakonec vše dopadlo jak má. Instalace na LVM byla bezproblémová a LVM se mi chová mnohem více transparentně než na Gentoo, kde jsem se musel starat o initrd. Instalační proces toho udělá hodně za vás a po instalaci stačí jen doinstalovat balíky které potřebujete.
Problémy, které jsem řešil:
- Špatná pamět
- Win klávesa nejela
- Evolution se neuměl přihlásit k mému IMAP účtu
- Nezvyk na Gnome a tildu
Co jsem získal:
- Podporu VDPAU v mplayeru
- Jednoduše realizovaný šifrovaný přenos pošty
- Stabilní systém
- Fungující cpufreq
- Lépe vypadající prostředí
- Ubuntu-vm-maker
Zatímco Eeečko si s novým Ubuntu rozumělo dobře a to i přes to, že někteří uživatelé si stěžovali na 3D výkon. Desktop na tom byl hůře. Několik hodin jsem řešil padání systému u instalace ovladače grafické karty Nvidia. Dokonce jsem našel bug, kde se podobné chování popisuje, ale pak se ukázalo, že tohle zrovna můj případ není. Odešel mi totiž jeden paměťový modul a musím říct, že ten mínus 1 GB RAM je opravdu poznat (měl jsem 2GB).
Hodně iritující pro mě byla klávesa WIN, která ne a ne se rozjet. Pracovala jako samostatná klávesa a nedala se kombinovat. To vyřešilo nakonec překliknutí v jednom nastavení rozložení, viz. screenshot.
Přístupuji ke své poště přes IMAP a ověřování účtu je přes PAM. To požaduje po klientech, aby uměly heslo cryptovat přes funkci crypt(), jak tomu je v unixovém shadow souboru. Jenže Evolution ne a ne to pochopit. Nejdříve jsem nemohl pobrat, proč CRAM-MD5 nejede a pak mi to došlo, že ty hesla jsou uložený v něčem jiným a to v celém systému. Volba POP má v nabídce "Přihlášení do systému", se kterým to funguje, ale u IMAPu nic takového není. Evolution má ovšem trochu schovanou volbu "Používat pro připojení k serveru vlastní příkaz" a ta mě zachránila. Přes SSH si spustím na serveru imapd a data pak šifrovaně plujou přes SSH. Autentizace tak může být i přes klíč. Pokud něco takového chcete také použít, tak zkuste:
ssh -C -l %u %h exec /usr/sbin/courier-imapd /home/cx/.maildir
Cestu k maildiru si nahraďte za svou.
Rozhodl jsem se pokud možno nepoužívat KDE věci. Asi tak trochu z recese, ale pokud vám vyhovují programy, které jsou předinstalované, tak toho už moc potřeba doinstalovávat nebude.Na KDE a Openboxu jsem s chutí používal Yakuake. Jedná se o vyjíždějící shell podobný tomu z Quaka. Bez kdelibs se ale musím spokojit s tildou, která ruku vývojáře neviděla pěkně dlouho. V kombinaci s Compizem se ale chová docela stabilně, takže to s ní snad přežiju. Trochu vrásky mi dělá nemožnost nastavení klávesových zkratek, takže přidat terminál je na něčem absolutně nezapamatovatelném. Vyřešil jsem to screenem, který je v Ubuntu v nějaké nové a velmi povedené verzi.
Na co jsem fakt čuměl byl repositář s pokusnými ovladači pro karty Nvidia. Ovladače fungují moc pěkně a jako bonus k nim byl přibalen ffmpeg a mplayer s podporou VDPAU. Hned jsem to vyzkoušel a přehrávat 1920x1080 video zakódované pomocí h264 netrhaně se zatížením procesu na 1 % je opravdu luxus. Na mpeg mi tahle fičura nefungovala a co jsem četl, tak možná ani nebude. Mpeg ripy mi ovšem chodí velmi dobře i bez toho. Podobná fičura by se mi hodila na Intelu v Eeečku, které h264 totálně nezvládá.
Když jsem se pokoušel zpomalovat můj AMD X2 a zrychlovat ho podle potřeby v Gentoo, tak návrat z 1 GHz na 2.1 GHz byl provázen pádem systému. Nepomohlo žádné jádro, bylo to zakleté. V Ubuntu to začalo fungovat moc pěkně a na ovládání je tu dokonce ikonka.
Co mi na Gentoo trochu vadilo, že se nepostaralo o věci, kterým nerozumím. Jsou to třeba fonty. Když jsem viděl rozdíl mezi Ubuntu a mým Gentoo, tak jsem nemohl uvěřit na co jsem to koukal. Opravdu nevím kde se to nastavuje a ani mě to netrápilo, že to vypadá hrozně, každopádně Ubuntu se mému oku líbí mnohem víc.
Opravdu fajn věcí se ukázal být nástroj ubuntu-vm-maker. Nemám ho ještě prozkoumanej do hloubky, ale jeden systém pro KVM jsem s ním vytvořil. Dokáže vytvářet systémy i pro další virtualizační technologie, ale s ničím jiným než s KVM, nemám zkušenosti. Funguje to velice jednoduše. Vyberete hypervisor (KVM, VMServer, ...), verzi Ubuntu a cíl (soubor, blokové zařízení) a ono to nainstaluje zvolené Ubuntu připravené ke spuštění. O nic se starat nemusíte.
Ještě mi něco málo chybí dodělat. Nejvíce mi zatím vadí LIRC. Vstávat z postele kvůli změně hlasitosti je trochu unavující. To se ale poddá jen co budu mít chvilku a budu spokojenej. Malinko bojuju s myšlenkou nainstalovat si Krusader a Yakuake, ale snad to vydržím.
Nemám poslední dobou moc čas blogovat kvůli zkouškám a zápočtům, každopádně mám připraveno několik témat, o které vás neokradu.
PS. Komentování už funguje. Byl tam konflikt mezi Lightboxem a JQuery.
| Jméno | |
|---|---|
| Web | |
| Komentář | |